Svět

Úterý v 9:38 | kreativi |  Básničky
Chci žít svůj svět
v korunách stromů,
nechodit s náladou
nahoru dolu.

Chci přátelství, lásku a klid,
né zvuky bagrů co nesplní slib,
za frázi měnit svět k lepšímu
zastrčí těžbu a nevíru,
nevíru v přírodu bez plastu,
něhu k ní schovali do láhve od chlastu.

Nikdo si nevšimne dětského letadla,
snaha letět po lukách upadla.
Když mezi auty vzlétnout se pokouší,
dostane přes prsty, ať to ani neskouší.

Chtěla jsem žít
v korunách stromů,
avšak ty zákazy
stáhly mě dolů.
Křídla se rozpadla,
utich zvuk motoru,
teď už jen bez víry
zvuk bagrů sleduju.
 

Zloděj štěstí

9. července 2017 v 9:18 | kreativi |  Příběhy
Byl jednou jeden muž. Byl mladý a hodný, ale i přesto velice neoblíbený. Dlouhá léta mu nikdo neřekl nic hezkého. Všude kudy chodil, slyšel jen hanlivá slova. Dalo se čekat, že mu za pár let nezbyl ani kousek štěstí. Připadalo mu, že je někde vysoko mezi horami, v husté mlze, kde není vidět na krok, a ostatní kolem něj stavěli pořád větší a silnější zeď.
Jednou šel tento tulák sám po ulici, když na zemi vidí zbídačelého muže. Ruce měl tvarované v mističku a hlavu skoloněnou, jako by se za něco styděl. Byl na tom ještě hůř než on. Tiše si sedl vedle žebráka a do natažených rukou mu vložil polovinu jídla, co měl. Nebyla to přesná polovina, bylo to víc. Žebrák zvedl hlavu a pohleděl dárci do očí. Byl to dlouhý pohled, hluboký. "Děkuju", řekl chraptivým hlasem. Pomalu polykal sousta a začal se ptát. Stačilo málo, aby se rozpovídali. Mluvili dlouho a o všem, o dětství, o životě, lásce i o štěstí. Lidé kolem nich chodili obloukem, ale oni to nevnímali. Pak spolu strávili i následující dny. Plynuly týdny a měsíce a jejich přátelství bylo každým okamžikem silnější. Ani jeden si život bez druhého neuměl představit.
Uprostřed jedné noci se tulák probudil s divným pocitem, který už ani neznal, s pocitem štěstí. Usmál se a opět usnul.
Ráno hned na to vstal, vyskočil na nohy a zavolal do nebe: "Já vlastním štěstí!"
Tento úžasný pocit mu vydržel až do sychravé, deštivé noci, kdy se začal o svoje štěstí bát. "Co když mi ho někdo zraní, nebo ukradne? Musím si dávat větší pozor."
Druhý den byl opravdu ostražitější než jindy. Kdykoliv se na nej někdo podíval, probodl ho očima. Stále se ohlížel a dodržoval si velký odstup. Jen k jednomu člověku měl opravdovou důvěru, ke svému příteli. Jeho obavy však stále sílily, a proto i tato důvěra vyprchala.
Kamarád zpozoroval, že se něco děje. Bylo mu to líto a jako správný přítel se o to zajímal. Tulák si to ale vyložil jinak: "Chce jen abych mu důvěřoval a potom mě oklrade o mé krásné, drahocenné štěstí. Nakonec ho ještě prodá někde na jarmarku, bude mít spoustu peněz, odcestuje a mě tady nechá.". Svého přítele pozezíral pořád víc a víc. "Ne, já si ho vzít nedám!" opakoval stále dokola. Pak se stalo to, co každý čekal. Kvůli své podezíravosti se naštval a odešel.
Od té doby se toulá po světě a hledá téhož přítele, protože si uvědomil, že jeho štěstí mu nikdo neukradl, ale on sám ho prodal nehmotné bytosti jménem strach.

Úvod

1. července 2017 v 7:36 | kreativi |  Informace
Ahoj,

jsem ráda, že jste přišli na můj blog. Najdete zde plno receptů, DIY, tipy, ankety, příběhy a hooodně dalších věcí. Pohud byste mi chtěli poradit s nějakou rubrikou, určitě mi neváhejte napsat (jolanka.smejcka@seznam.cz).

Tak to jen na úvod... Snad se vám budom moje příspěvky líbit <3

Kam dál

Reklama